Noc si staví hráze z Tvých řas
a štěstí se tiše vytratilo.
Jediný nepřítel chladný čas.
Co jiskry v očích pohltilo?
Vodopád hvězd ve tvých vlasech,
se utápí, jako slzy v oceánu.
Nad tesknou nocí slabý vzdech,
pak jen vztek na rtech máš, k probdělému ránu
Tvá snová touha se neunese,
na drahách nočních dravců.
Když Tvůj hlásek matný se sláb třese,
na vlnách chorých netykavců.