Chtěla jsem pohlédnout Slunci do tváře,
A Motýl mi půjčil svá křídla
Abych mohla vzlétnout.
Chtěla jsem Ti říct o své lásce
A můj hlas zmlknul
Aby bylo slyšet srdce
Jenže Slunce spálilo ta křídla
A němý hlas nevolal o pomoc
když jsem padala
Jen to Srdce na dně tlouklo do posledního dechu.
A tos doteď netušila,že 6CO2+6H2O+hv-C6H12O6+6O2,a dokáže křídla spálit,ale i dát život novým.Taková je to hvězda....:) -S-
26.09.2008 08:42:00 | Skywalker
Ještěže kouzla mám.
Fouknu do dlaní
a z babího léta nová křídla udělám. Fuuuu.
A ty je koukej vrátit …:-)
18.09.2008 10:35:00 | kouzelníček
tohle je dobre, nechavas prostor pro ctenarovu fantazii a to se mi libi, povedenka
17.09.2008 14:53:00 | saddova
Tuhle situaci docela znám, ale nikdy bych ji nedokázala tak krásně zachytit! ST - je (smutná) radost ji číst... :-)
16.09.2008 20:43:00 | Anita Buchtová
Ten pocit si asi prožil každý, ale moc se mi líbí tvoje vyjádření :o)
12.09.2008 11:24:00 | Hesiona-Essylt