Řítím se do pekel
kosmickou rychlostí...
do říše neurotických trosek
chaosu a věčné tmy.
Tam slunce nesvítí
a láska nehřeje...
tam vládne věčná šeď
a marné touhy.
V uších mi stále zní
tvůj něžný, libý hlas,
který již nikdy neuslyším...
před sebou stále vidím
tvou hebkou tvář,
kterou již nikdy nepohladím...
Tak buď sbohem tu, má lásko,
rád budu tě mít stále...
i když tisíce mil
ostnatého drátu
naše srce dělí.
"a láska nehřeje"
aj nikdy je slub... (zuzana smatanová)
třeba nikdy ještě bude... :-)
28.09.2008 19:42:00 | Zamilovaná do nezamilované doby
téma zaujímavé - :-)
spracování - nejvíc mi drhne poslední a pak i předposlední strofa - ale co přesně mi tam drhne nevím - to nechám na rozbor "odborníčkam"
28.09.2008 19:32:00 | Romana Šamanka Ladyloba