Mé oči upřené do zdi,
Cítím samotu a stesk,
Už nechci nikomu překážet,
Tak mám v očích od slz lesk…
V sebelítosti,
O kterou jsem nestála,
Celé noci nespím,
Do práce jdu ospalá,
Mé srdce je zmatené,
Na míle od všech vzdálené
Už neskrývám své pocity,
O nezávislost pokouším se,
Už nechci, abys to byl Ty,
Odnášel mé pocity viny,
Už nechci nikdy ublížit
A jinou ženou stávám se-
Nenutím Tě žít moje sny –
Teď za vše mluví moje činy…
Skrývám se Slunci v úkrytu,
Odehnala jsem Tě, nejsi tu..
A snad to tak má být –
Dala jsem Ti všechen cit
A cítím se za to provinile –
Básně skládám nahodile,
Už zase sama –
Sama budu navždy,
Víš, já to tak cítím –
Vždy když začnu city brát –
Tak ze scény zmizím..
Jsem jako oheň, co popálí
A ze strachu odchází do dáli…
Pokud mě nezabrzdí něžný hlas
Se slovy: Stůj a neutíkej zas….
smutno z toho sala... bohuzel..
co se tyce basne, tak je to na mne pro vazany vers moc jednoduche, nenalezla jsem zadne obraty, co by na mne delaly dojem...bohuzel
29.09.2008 16:38:00 | saddova