Nikdo mě neslyší...
Nikdo mě neslyší...
Anotace: snad už jen vy...
Z nitra city se mi derou a nevím komu je dát.
Slyším větru šumění,však ani on nešeptá "mám tě rád"
Je to zničující na štěstí druhých se dívat,
- jako slyšet za zavřeným oknem ptáky zpívat...
To bolest mi křiví duši,
o trošku víc než se sluší.
Zapřu se nohama, rukama,
a vůbec vším co ještě mám.
Nechci k ní, nehty skřípou po podlaze,
po té dlouhé nekonečné dráze.
Avšak stahuje mě, je příliš silná,
doufání má byla mylná.
Blížím se vstříc její hladové tlamě,
o pomoc volám tu marně..
Nikdo mě neslyší, nikdo mi nepomůže.
Ach ta samota. Co dál ještě zmůže?
Bude mě mučit? Nehty na rukou trhat?
Můj Bože! Jak dlouho to ještě bude trvat.
Jak dlouho než se stane něco, prostě cokoli.
Je mi to jedno. Jenom ať už to tolik nebolí
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk19.09.2010 12:07:00 uživatel smazán
Neber vážně kecy od oblíbenejch lidí, že je forma špatná.
Mě to dílo přijde skvělý ;)
20.06.2009 00:23:00 Alyssa
tyhle básně mě vždy nutí vzpomínat.. občas to není dobré, ale občas -zrovna u této- se vybaví něco, co jsem udělala špatně.. dobrá připomínka pro budoucí časy :-)
02.01.2009 22:06:00 boruvka175
krásné, akorát bych možná tady: To bolest mi křiví duši,
o trošku víc než se normálně sluší.
vymazala to slovíčko normálně ;o))
20.11.2008 12:59:00 Etain
Sluníčko, i já mívám tyhle stavy.. co takhle se domluvit že když to jednu z nás zase přepadne, tak si zavoláme a zlepšíme si náladu? :)
17.10.2008 22:44:00 zlomený a nanicovatý -__-
tohle prožívá někdy asi každý... znám to, doufám, že to přejde
17.10.2008 16:26:00 saddova
rytmus by chtel vylepsit, pusobi to na me cele nucene, ani forma se mi nelibi, bohuzel-.--
