další o lpění
další o lpění
Anotace: tak nějak v rozpore s víkendem dolehl na mně splín ... asi vám to bude pro legraci, ale smutek souvisí teď s mojí práci
tak už je to tak,
zas na chvilku
sedl na mně
smutek - černý mrak
jen, co jsem si
na nové lidi zvykla
už se moje židle
na projektu viklá
i bratříček říká,
že zas na týme lpím
Má pravdu ...
a co teď s tím?
stejně to bolí ...
jsem sice rebel
ale taky bohužel
ráda patřím
někam, někde,
to mi věř ...
bože-můj,
kolikrát ještě
to zakusím,
než mé sklony k lpění
se rozplynou jako dým
až na cesty se vydám,
již teď vím
ponesu si raději sebou
kousek svého území
ponesu si
svoji deku ...
Komentáře (19)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk21.10.2008 22:07:00 Levandule
Pokud i Ty přicházíš o práci, tak jsi dnes už druhá z literu, a to je smutné... Ale spíš mi připadá, že jen změníš židli? To je ta lepší varianta...
20.10.2008 23:20:00 blue
všechno souvisí se vším, popravdě vyznívá to zvláštně
ale taky mívám splíny z práce, někdy
člověk je tvor složitý
20.10.2008 20:12:00 NikitaNikaT.
Vskutku smutné a trochu bolavé dílko. Jj, zvyknout si na cizí, přesto známí, lidi, tak báječné a skvělé... pak každý musí odejít, zas zpět do svých domovů... aj já to poznala. Čím déle s těmi lidmi jsme, tím více bolí rozloučení...
20.10.2008 19:32:00 Romana Šamanka Ladyloba
návraty ...
návraty z dlouhých cest ...
nikdy se nevrátíš celkem zpět ...
20.10.2008 19:27:00 Romana Šamanka Ladyloba
Jardo - vždyť já moc ráda dávám ...jen někdy je to dřina a jindy zase psina ...
20.10.2008 19:22:00 Romana Šamanka Ladyloba
Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru, víru ztrácím v sebe víru a to mě míchá
Minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli, kdekdo mě skolí a to mě bolí, u srdce píchá
Jak říká kamarád Pepa: Co po mně chcete slečno z první řady, vaše vnady mě nebaví a trošku baví.
Sudička moje byla slepá, když mi řekla to co mi řekla, píšou mi z pekla že prý mě zdraví, že prý mě zdraví
Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče, na čísle padesát šest jedna nula devět nikdo to nebere
Rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet klečet klečet
opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek
Jak se ti vede?
No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají
Tú tú tú ...
Má malá Lenko co teď děláš, chápej že čtyři roky to jsou čtyři roky, a čas pádí a já jsem tady a ty zas jinde.
Až nebudu říkej žes mě měla, to pro tebe jsem skládal tyhle sloky
na hrachu klečel a hloupě brečel a světu dával kvinde
Rána jsou smutnější než večer, z rozbitého nosu krev mi teče, na čísle padesát šest jedna nula devět nikdo to nebere
Rána jsou smutnější než večer, na hrachu klečet klečet klečet
opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek
Jak se ti vede?
No někdy fajn a někdy je to v háji,
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají
Tú tú tú ...
20.10.2008 19:12:00 JardaCH
... slyšíš to! ... dodáváš sílu potřebnejm ...
... každý potřebujeme někam patřit ... cestujeme abychom se měli kam vrátit ...
20.10.2008 18:54:00 Romana Šamanka Ladyloba
hm, vždyť ja vím, že o chvilinku už se zase budu chechtat ...
a nevyjde ... ono těžko říct, že nevyšlo ...
tady je ještě rozdělaná práce a už mě chtějí prodat na projekt do jiné firmy ...
20.10.2008 18:44:00 Churry
Ahoj děvče vzletné nálady! To je právě ten problém, že něco nevyjde a my tím žijem. Jenomžeee, ty se totiž dokážeš porvat dokonce i s odporným kritickým osudem - a to je tvoje nepopiratelná devíza!Tak se chechtej tak, jak umíš jen ty, protože dodáváš neuvěřitelnou sílu potřebnejm! Tisknu ti obě ruce!!!
