Zimní příkop

Padám, nic nevnímám,
ležím, něco cítím.
Moje ruce se třesou,
tou proklatou zimou.
Celá se třesu,
kvůli hrůznému stresu.
Proč končím já tady,
pohlédnu v mraky.
Chtěla bych někam patřit,
tu ukrutnou bolest
v mém srdci,
konečně zmařit.
Proč se mi nic nedaří?
Otázka pomalu se vytrácí.
Vítr zvedá se čím dál víc,
teplota nižší a nižší.
Zase nic nevnímám,
jenomže umírám.
Umírám v příkopu,
ve sněhu sama,
Proč? vybuchla otázka.
To co jsem lidem chtěla vzkázat,
tu teď, umírá se mnou,
v mém srdci na sněhu,
v tom temném příkopu.
Oči zavírám,
je mi to líto,
nechci umřít sama,
nechci umřít vůbec!
Už ani nedýchám,
kůže mi modrá.
Pulz se zastavil.
Chodba, ta chodba,
kam vede?