Do hlubin

Zamykám se, utíkám,
otvírám a skáču,
přes vzlyky nepolykám,
nic nevidím – pláču.

A ptám se Tebe,
ať jsi kdo jsi,
otázky,
žádná odpověď,
proč letím, padám,
křičím, běsním?
Proč nemůžu vše vědět hned?

Rdousím se, krev v ústech hřeje,
rudá pachuť nemilá,
teď společnost mi budou dělat,
průhledná těla uhnilá.

Pár vteřin,
ztrácím dech i cit,
jen myšlenky mě drtí dál,
stalo se, co stát se mělo,
to čeho jsem se vždycky bál.