Jak rozpadlá loď
utápí se duše
v moři myšlenek…
Úzkostně a zběsile
si srdce do taktu
tluče…
Poslední naděje
se utopila v řece
zapomnění…
Zemřela naděje…
Navždy?
…
Ožije?
…
Zítra?
…
Za týden?
…
Měsíc?
Kdo ví…
Slovy a zpracováním je to nádherné vyznání v éře nastupujícího smutku vlévajícího se do Tvé duše. Ať časem pomine, tak piš, to moc pomůže!
12.02.2009 03:01:00 | Špáďa