Když podmračná noc
rodí své podivné pachy
a ty se chvěješ strachy
a nikdo ti nepřijde na pomoc.
Když zvečera vyjí
muži naruby otočeni bolem
a já mám strach jít kolem
a v očích mám jen střípky utopií.
Když je měsíc osvětlovač,
co zpitý leží skryt za kulisami,
a blázni kráčí spolu - sami
a nepůjčí si ani zapalovač.
Když večer ležím na pelesti
a píšu básně odnikud nikam
a ptám se, proč vlastně pořád čekám,
až usnu, a svět je bez bolesti.