Daleko, v ruinách kostela
jsem postavil hranici
z naivních snů a vzpomínek.
Na samém vrcholu,
jak hvězda zářící
láska má na smrt čeká.
V krku mě štípe pláč,
pomalu doutná vatra.
Víc nebudu city svazován
jako ta lidská chátra.
Cítím neskutečnou úlevu,
i když duše se bouří.
Usměv mi na rtech kouzlí
láska hynoucí v kouři.
Nádherná je to podívaná,
v srdci mám pocit vřelý.
Dnes láska má,sny
a vzpomínky nadobro zemřely.
Tohle je opravdu úžasné:
"Usměv mi na rtech kouzlí
láska hynoucí v kouři."
ST! Krásná báseň... Díky za ni! :-)
28.01.2009 12:45:00 | Anita Buchtová
Jsi nějakej přesmutnělej :( ...měl bys zase zvednout hlavu a pokračovat dál :) ...taky trošku radosti ne?? :P,píšeš samý smutný básničky - i když moc pěkný... je to škoda,nemyslíš?
23.01.2009 21:15:00 | Fiserka
Krásně vyjádřený a myšlenkový obsah. Konec bolestný a smutný... věřím, že jednou... jednou to zasejkc přinde a bude to všecko napořád. Láska chodí, když ju nehledáme... přinde z nenadání, jen tak... ale nikdy nevíme dopředu, na jak dlouho.
26.12.2008 11:58:00 | NikitaNikaT.