promiň, bludná existence
jež ve mě jsi ukrytá
prosím, znič mé srdce
ve kterém zbraň je nabitá
a
spolu
s
ní
pocity, které nikdo neodpouští
už nedokážu sobě věřit
prsty přiložené na spoušti
pocity s nimiž se bojím svěřit
/sama sobě/
mé srdce zvrací
nad sebou samým
myšlenky se vrací
pláčou ....
....nad zbídačením...
Copyright © 2008,Caracol
stáhni prsty se spouště,
ponoř je do čisté vody
na předlouho, pak je polib
pohlaď sama sebe po skráni
a prsty vnoř do své rány
už Tě léčí, cítíš?
Právě vyhmátla jsi svoji duši,
která jenom Tobě sluší.
Tak obejmi se.
Právě znova
našla jsi
se.
02.01.2009 00:22:00 | a_tao
proč by se neodpoušteli pocity, když lze odpustit i činy ?
31.12.2008 02:57:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Tato básnička má sílu ... pocity mně velmi blízké, hezky jsi to vyjádřila, ale moc Ti přeji, ať ten smutek rychle odejde a rozzáříš se úsměvem ...
30.12.2008 10:28:00 | toužím.jít.dál
Děkuju Vám všem za návštěvu a milé komentáře :-)
Nikitko, já vím, máš pravdu, jen občas člověka přepadne smutek a musí to ven.... ale to asi každý z nás zná. Vím, bude líp, jen si říkám, že smutek je taky nutný, abychom si pak o to víc vážili štěstí...
29.12.2008 16:48:00 | Caracol
Tohle hodnotit nemohu. Báseň velmi silná, víc než bolavá, dojemná a tak hluboká, osobní... žádnou spoušť nemačkej,
nezabíjej poslední zbytky sama sebe... raději se vypiš, když už nic jiného. Život nás občas potrápí, věř, že jednou to bolavé, se ve štěstí promění... jednou ráno se probudíš a zjistíš, že zlý sen je preč...
29.12.2008 16:10:00 | NikitaNikaT.
Našla jsem v ní hodně svých pocitů,pravdivá anotace, pravdivé verše ... děkuji
29.12.2008 07:00:00 | jita.1965