Vánoční

Jsou Vánoce a já stále hledím z okna ven
Emoce nezahálí, jsem jimi opředen
Vyhlížím Tebe, představuji si Tě
Jak se brodíš bílým sněhovím
Kéž by Tě spoutaly mé lásky sítě
Srdci cit bohužel nerozmluvím

Neřekla bys... Tak často sedím před domem
Když vzpomínám, jak smáli jsme se pod stromem
A užívali života
Jak květina, když rozkvétá

Snad si všímáš, že chodím za Tebou
Skoro pořád, nohy mě už ani nezebou
Malá roste jako z vody. Ptala se na Tebe...
Nese to dobře, často spolu hledíme na nebe

Už skoro rok písmena tvého jména
Od sněhu odpoutávám
Svíčku pak zapálím
To aby Ti zima nebyla
Vím, už to nezachráním
Jen děkuji... Žes byla..