Návštěvnost
Zrzavá Pavlínka
Zrzavá Pavlínka
Andílku s hyacintovými křídly,
sedíš si na obláčku z cukrové vaty
a naše řady zase prořídly
my jsme tu...a ty?
Bílá rakvička do země klesá,
poslední slzu utřu do rukávu
utichla varhanní klávesa
v duši mám prach, oheň a lávu.
Pět minut tvé tělo v zemi leží
už stýská se mi, po tobě,
schoulená v rohu, dýchám stěží
já tady a ty ve hrobě.
Uplynulo devět dlouhých let
a ráda koukám do nebe
pořád však budu přemýšlet,
proč mi vzal zrovna Tebe!
...Zrzavá Pavlínko...
sedíš si na obláčku z cukrové vaty
a naše řady zase prořídly
my jsme tu...a ty?
Bílá rakvička do země klesá,
poslední slzu utřu do rukávu
utichla varhanní klávesa
v duši mám prach, oheň a lávu.
Pět minut tvé tělo v zemi leží
už stýská se mi, po tobě,
schoulená v rohu, dýchám stěží
já tady a ty ve hrobě.
Uplynulo devět dlouhých let
a ráda koukám do nebe
pořád však budu přemýšlet,
proč mi vzal zrovna Tebe!
...Zrzavá Pavlínko...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
ou... tak to je mi moc líto! :(
dnes jsem slyšel názor ve smyslu...
musíme doufat že jim tam nahoře bude lépe, že odešli protože to byla jejich cesta, nechme si v sobě to dobré z nich, a chovejme se tak, jako by byli pořád s námi, nezapomínejme, žijme a radujme se, mějme je rádi a oni mají rádi nás :)
31.01.2009 01:13:00 | blue
Krásně napsaná báseň, hodně emoční, vzpomínková... jistě ji vidí. Vždy bolí, když člověk umíra, umře... mnohem víc, je-li to někdo blízký.
20.01.2009 09:35:00 | NikitaNikaT.