Anotace: Trochu z jinýho soudku...Není pravda?
Kola aut mne velmi ničí,
vnitřní já neslyšně křičí.
Výfuky mne často rdousí,
špínu na mě vždy utrousí.
Lidé po mně kráčí,
někteří se vláčí.
Mnozí někam chvátají,
letmě se dotýkají.
Jiní chvilku posečkají,
děti si na mě i hrají.
Slunce si mne prohlíží,
jenže mně neublíží.
Déšť mne někdy omývá,
snad se mi i vysmívá.
Stále čekám na opravu,
usnadním potom dopravu.
Občas někdo přinde, do svých dlaní mě uchopí... já potom v dáli letím, jsem jako volný pták... jenže pak narazím, člověku ublížím... zraním. ST! pač to má svou jistou hloubku a myšlenku, je to inspirativní.
21.01.2009 06:30:00 | NikitaNikaT.
Zvláštní...dneska je v modě být kostkofil? Už dvakrát jsem četla báseň na pouliční kostky:D
16.01.2009 12:41:00 | whiolet