Anotace: Zatmnění mého srdce je věc,které skoro nikdo nerozmí, Prožívám těžké období ž dva roky a nemám to komu říct tak píšu basničky snad je někdo pochopí nebo se mu aspoň bode tahle líbit...
Je noc ale já sedím ve,
Svém okně a sleduji hvězdy.
Blíží se mračna zatemňují,
Mi můj výhled na hvězdy.
Nevím jak dlouho tu sedím,
Ale začíná se stmívat.
Dívám se na zatmění
Měsíce a přitom ani netuším,
Že ten měsíc znázorňuje
Mé srdce.
Ach ano,vidím svůj život
A každá ta hvězda znázorňuje
Každou mou vzpomínku.
Na těch,na kterých jsou mraky,
Nejsou moc hezké vzpomínky.
Ale proč jich je tolik?
Totální zatmění mého srdce
Nastává.Spousta lidí to sledují
A přitom netuší oč se jedná.
Co se to děje?Co to tu svítá?
Vidím východ slunce
Přichází nový den.Nový den,
Který přináší novou událost.
S každým novým dnem mám chuť
Nejradši odejít.Navždy.
A už se nevrátit.
Ach ano, vidím svůj život
A každá ta hvězda znázorňuje
Každou mou vzpomínku.
Totální zatmění mého srdce
Nastává.Spousta lidí to sledují
A přitom netuší oč se jedná.
S každým západem slunce
Objeví se na obloze nová hvězda.
Totální zatmění mého srdce
Měla jsem podobně laděnou náladu a včera jsem vložila básničku s podobným názvem - "Zatmění".Taky se jednalo o zatmění srdce, jenom jsem to tam nenapsala.
24.01.2009 20:11:00 | Jana M.