O lidské bídě

O lidské bídě
slyšel jsem havrana krákat
o lidské vině
slyšel jsem dvě srdce plakat.

Na chladné uliční dlažbě
zpívala kaluž o malé vraždě
na studeném prkně v márnici
hádal se hrobař s jepicí
zda city mají právo žít
či lepší je je zavraždit.

Tu malou vraždu, každý z nás
skryje tiše jak hladinu mráz
a nikdo city nepochová
a neoděje v krásná slova.

Jen havran bude krákat
o bídě lidské dál
a srdce bude plakat
ve zlaté klícce žal.