Postřehy z procházky městem

Anotace: ... aneb když utichne zpěv ptáků

Bílá holubice posrala ze vzdálenosti několika vzdušnejch mil,
(ironie nadevše)pomník postavenej vobětem války
nezbývá, než myslet, že si prostě spletla cíl
z té její zemi namíle vzdálený vzdušný dálky...

Dívám se do tváře labuti
jež dusí se starym chlebem
... nemá daleko k zdechnutí
i to je věcí mezi zemí a nebem...

... při černý hodince držim minutu ticha
za mrtvýho kosáka
(pozn. autora: nezpívá, nedýchá...)
zobák má zabodlej v zemi a nohy do vzduchu...
Já ostřím si ve tváři tvořím úsměv... od ucha k uchu!