Pohnutý osud

Jak ti bylo Erszébet,
když ti tvůj muž nevěřil,
tvého syna vymodleného,
radši příteli do péče svěřil?

Hodně zle, viď? 

Jenže tys ho milovala...? 

Měla jsi vztek Erszébet,
když tě s jinýma podváděl,
tebe, ženu tak moc krásnou,
a ani se nijak nestyděl?

Bylas vzteky bez sebe...

Jenže tys ho milovala...? 

Trpěla jsi Erszébet,
pořád sama v zámku svém,
unikl z tvých plných rtů,
někdy vzlyk, bolestný sten?

Trpěla jsi strašně moc.

Jenže tys ho milovala...! 

Bylas příliš nešťastná.

A nikdo to nepochopil.