Anotace: asi trochu chaos
Ne, tolikrát jsem se mýlil!
Bylo toho dost, v co jsem moc věřil,
a lidé, kterým jsem kus sebe svěřil,
všechno dávno pryč.
Tak si ze mě děláte srandu,
fajn vždyť i já ji ze sebe mám,
když plahočím se ze dne na den,
bez smyslu a sám.
A jaký jsem vlastně já?
Kdo z vás mě za co má?
Je někdo, kdo mě vážně zná?
A proč ti, co se mnou,
v nějakým ohledu ještě jsou,
se trápí?
Snad nosím smůlu,
nebo jsem smůla já?
Asi ano...
A vyslyší někdy někdo moje tichý volání,
přiletí z nebe anděl co mi život zachrání?
Blbost!?
Nebo se ho mám už konečně zbavit,
je bolestně ubohý, čas tady dál marnit.
krasne napsane...
ale nemohu souhlasit s obsahem, chtelo by to trosku optimismu... notak usmej se,bude lip
25.03.2009 06:41:00 | strašidýlko-střapatý
Já bych sdělila - v tvém věku jsem taky někdy tak tesknila, ale nic nevzdávat jsem se naučila a teď si z maličkostí dělám štěstí (taky mi to občas nejde) - to holt je život.
24.03.2009 16:25:00 | Kapka
Já Tvoje volání slyším, i když nejsem anděl...
Piš a vyřvi to do světa!!!
24.03.2009 16:18:00 | Saša T.
zaposlouchej se do ticha...slyšíš to šumění křídel..?
to tvůj Anděl se nad tebou vznáší...básníku...
24.03.2009 16:03:00 | shakespeares