Věčnost

Tak dál držím svůj pohár,
relativní nevinnosti,
jenž padne ve zmar,
všeobecné lhostejnosti -_-

Po dnech prázndoty,
padám do náruče vlastních slz,
držíc vlastní hodnoty,
toho co krvácí zkrz o_o

Víc nemusím se bát,
že někdy mohl bych se stát,
ještě horším, protože,
ve svých vzpomínkách krvácím dál °_°

A tuhle duši už nic nezachrání,
v šílenství mě dohání,
neuvěřitelně dlouho, až do roztrhání,
čekání a doufání... >_<

Na čase už víc nezáleží,
hluboko ve mně, kde srdce leží,
tam věčnost se honosí,
jako když zrcadlo v jiném se odrazí. ˇ_ˇ

Tak to nikdy nekončí...
A tak ani já.