Hmota

V roztávající naději
chladného tepla doteků
oddalujících se dlaní

vzájemné hraní
srdečního rytmu
a úsměv harmoniky
se nekoná

Rozervaná tvář
praská
v srdci uvadá
růže

Smršťuje se kůže
svíčka na náhrobku
se ztrácí
jako havran
jehož nosím v duši

Léčivou vodou
životního lektvaru
zkropím poslední
svit záře

Ztratí se stopy
poslední cesty
v páře temna
Není o co stát

Mizím v plamenech
žár proudí
když lidé předem
Soudí

Ztrácím se před zraky
přízraků
v temnu
Mám možnost
jednu

Druhá dlaň zmizela
v kaluž hmoty
vonných vzpomínek
v kleci
z vosku

Tak hoďte si kostku
a nechte mě tát
na mramoru
plnit slova
poslední

Slova bez
významu