Upír

Anotace: Delší báseň o ubohé dívce v moci upíra. Nenechte se zmát, může se to stát i vám.

Kočka vyje na měsíc
A netopejři sajou krev
Ze slunce nezbylo nic
Už slyšíš ten soví řev?

Jo, kočka vyje na měsíc
A krysy mají hostinu
Měla by ses starat víc
Co se skrývá ve stínu
(Ve stínu, ve stínu
V tuhle noční hodinu)

***

I jde louží, nožka zebe
Padlý hvězdy letí z nebe
I jde louží, nožka zebe
Po čem touží? Hledá tebe!

Hledá ty dvě jehličky
Co narostly ti dávno už
Jsou lesklé jako perličky
A bodají jak ostrý nůž

Neodolá pokušení
Té bolesti nebeské
Z tohohle úniku není
Darno dívky zmámené

Sleduješ ji tiše
Ve stínu jsi ukrytý
Už ti kručí v břiše
V hlíně trčíš zarytý

S údivem pozorujíce
Ty dvě ladné nožky
Její čakající líce
Pohled topící se kočky

Nejvíc však tě láká
Na té dívce, co zimou se klepe
Srdce není věc lecjaaká!
A jak krásně v něm krev tepe

Dívka volá do noci
Jméno svého upíra
Už jí není pomoci
Její srdce umírá

Ale než vydá svůj poslední tón
Chce ještě vidět jeho tvář
Neslavný to bude mít skon
Žádná křídla, ni svatozář

Už jde si pro poslední píchnutí
Co rytíř temnoty jí příjde dát
Slastné to bude usnutí
Či bolestné je umírat?

Však on ještě nechce milost dát
Tu cosi ho totiž napadlo
"Má milá, já se budu smát
Až zahraješ mi své divadlo"

Tu vyskočí z temné noci
Přímo před drobnou dívčinu
Teď jsi jen a jen v mé moci!
Můžeme započít hostinu!

Dívka jako na provázku
Zmámena je jeho slovy
I když ví, jde na porážku
Je jen myš, co nechá se lovit

On je tvor záludný a krutý
Co asi připravil si na ni?
Měsíc uplétá stříbrné pruty
Smrt příjde jistě do svítání

"Hej, dívčino rozmilá
Tady káži úkol tvůj
Chci, bys čile tančila
Na chvilinku nepostůj"

Jak loutka tančí dívka nocí
Rytmus dávají cykády
Pohlcena jeho mocí
Až nohy dřevění na klády

"Nemohu již, ach snažně tě prosím
Zbav mne té bolesti
Co v tělě, ba i v duši nosím
Tys, co mě zavedl na scestí!"

Upír se jen směje
A dál bystře sleduje
Jak dívkou zima chvěje
A vítr, který neduje

Dívčiny nohy bolí víc a víc
Když tančí na ledovém chodníku
Zmítá jí teplo létavic
Vidí nápis na svém pomníku

"Nemohu již, ach snažně tě prosím
Zbav mne té ukrutné bolesti
Já v těle i v duši ji nosím
Jen kvůli tvé ďábelské neřesti!"

Uhodil tvář její, až na zem spadla
V slzavých závějích, kam ruce své kladla

"Člověk v moci upíra
Měl kdysi na vybranou
Svůj osud si vybírat
Kterou jíti branou

Neublíží upír tomu
Kdo nevpustí ho k svému domu!

Však tys moc zvědavá byla
Své krve mi píti dala
To není neřest či chyba má
Jen cesta, kterou sis vybrala
Teď tančit budeš,
jak pískám já!"

A tak dívku dohnal strach
Tančila téměř do svítání
Nohy jako na jehlách
A žádného smilování

Ten upír se smál
A tleskal v rytmu
Co život jí vzal
A vetkal ho ve tmu

Když nad ránem padla únavou
Z očí dvě skoby těžké
A rudé šrámy na nohou
Co pukaly bolestí ve švech

Poslední slza její
Spadla na holou zem
Ruce co se chvějí
Naposledy

Dech zeslábl
Až ztratil se docela
Ta kapka potu
Co skanula jí z čela
Naposledy

Tak upír odešel
Pobaven, avšak hladov
Nový krk si našel
By stáhl ho pod rov

Sluneční paprsky
Lící jejích se dotkly
Teplými nitkami
Však už je neprotkly

A svět si šel dál
Nedbaje anděla padlého
Vítr dál se smál
U těla děvčete nebohého

Teď na rakev dívky
Nahazují hlínu
Nedávala pozor totiž
Co skrývá se ve...stínu