Koncert,
co náboj měl a spád,
pak auto se řítí
zatáčkou,
do uší ještě decibeli řvou.
Otáčky motoru
už předurčují pád.
Rána,
prchá zvěř v lese,
drcení plechu,
praskot skel,
do noci výkřik
děsivý se nese,
sténání,
prosby,
na lesní silnici
nikdo je neslyšel.
Pak ticho,
bezedné a prosté.
Šelest padajících listů pár,
šupinky kůry stromu,
co autu v cestě stál.
Pramínek krve,
co shltla prašná zem.
Ticho...
a stín černého ptáka
nad lesem.
Mrazivé, černé a chmurné, smutné dílko... mnoho mi připomíná... jen slzou skrápím Tvá slůvka psaná... na víc se asik nezmůžu.
09.06.2009 19:22:00 | NikitaNikaT.
Příběh denní reality českého národa..achjo :-(
A tak jsem vděčnej za tu šanci že přijde po životě ráj kde ti suchou deku daj...
03.06.2009 19:13:00 | Chancer