CHUŤ DEŠTĚ
CHUŤ DEŠTĚ
Anotace: báseň v próze
Chuť deště – objímá Ti jazyk, když venku olizuješ dlouhé vlhké hodiny bytí jako zmrzlý rampouch ulomený z okapu střech.
Chuť deště je samota zkřehlých pustin roztříštěná do tisíců bříšek prstů, jež hladí; svou symfonií polibků darovaných bláně bubnu hladí, hladí palčivým dotykem Tvé tělo uvězněné vně zdí, jež jsou naší vlastní klecí.
Ty však nemáš klec, nýbrž celou voliéru mimo naše cely, jež je provoněna pachem likéru, jímž vesmír skrápí Tebe.
Osamělého vprostřed davu dešťových dítek rozverných…
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Wáu.. to mi připomíná moji oblíbenou větu.. ten kdo tvrdí, že jej slunce činí šťastným, tak ještě nikdy netančil v dešti..
12.08.2009 20:52:00 | wigi.sama
ale lepší je k tomu teplý ne úplně prudký déšť... já zas ráda chodím v (teplým) dešti bosky :o)
11.07.2009 15:05:00 | hanele m.
jo, pro mě má déšť taky zvláštní, trochu melancholické kouzlo. Zkoušela jsi někdy v dešti tancovat, křepčit a tak? Je to takový... nepopsatelný :)
Jako by to zbavovalo soudnodti :)
11.07.2009 15:03:00 | Tomáš Kallai z Hromova a Vlkova
Už prší, pro déšť mám zvláštní slabost... ale Tvé dílo stejně žádné takové pomůcky nepotřebuje:-) Vážně se mi líbí.
11.07.2009 14:53:00 | ziriant
Mám ráda básně v próze a tahle se nemá za co stydět - perfektně vystihující atmosféra. Ještě si ji párkrát přečtu, nejlépe za deště:-)
11.07.2009 14:04:00 | ziriant
