............

.

Slova nenápadně skrytá
jen prázdno v duši
kde láska se ti nenaskýtá

odsouzení k nicotnému zavržení života

už ani neváháš
a
za maskou síly skládáš
přitom směješ se na slunce i měsíc
když luční květy do průvanu věsíš
tak odpusť....

osud si nevybírá
život jde dál

a s ním i síla boje
který nesmíš vzdát
protože
věř mi

nikdy nevíš
kdy tebe nebude se ptát

to potom rázem všechno zmizí
kdo ví
co všechno stane se cizí

rozlitá láska v dlaních mizí
pár vzpomínek v srdci vrytých
smotaná němá slova v sítích
neumím vyslovit
.......

objetí v rytinách
na stěnách vzkazů posledních pár

jinak nic...

vše...

spálil slunce žár
jež neuhasily proudy slz
tak otevři mi tu tvou tvrz
a nech mne milovat

vždyť

slova nebývají věčná
jen skutky v lukách pokvetou
tak nepočítej roky...

čas nepočká

odvláté svitu šero
věčně co provází
a nikdy neopustí

ani nezůstane

jen dívat se na vše trochu jinak
a zapomenout na chyby

které v každém z nás si vězí
a lety nočních můr
zklamání
v naději

uvadlé štěstí v čtyřlístku
na novinových stáncích
co už dávno zmizelo

tak dovolte zapomenout

na realitu, kterou je těžké přijímat
a přitom milovat, smát se a nad vším jen rozjímat

do skonání?

asi...

....!?

.