Prozření

Anotace: pro někoho možná poněkud naturalistické

Prozření

V životě utopen deziluzí
Ztracen o páté hodině ranní
Upadám do spánku
Unášen na zádech iluze a neskutečna

Upoután na lůžko ze lží
Jako pacient léčebny
Neschopen samostatného provozu

Umírám nad svým mrzkým tělem
Stojím u své postele hledíce na sebe ležícího
Smutečním hostem jsem se stal sám sobě

Hledím na svoji kostru pokrytou průsvitnou kůží
Hledím do prázdných očních důlků vyplněných iluzí života
Skloněn naslouchám vlastnímu tlejícímu dechu

Sleduji se navzájem
Z lůžka i z místa nad ním

Vidím jak srdce uschlé a scvrklé stěží tluče
Jak krev plná hnisu a jedu stěží drží srdce v chodu

Lži a pokrytectví pomalu rozkládají moje tělo

Sleduji svoje skomírající plíce
Každý nádech sotva znatelný

Stal jsme se obětí
Nestal jsem se vrahem

Moje tělo hyne sžíráno životem
Moje mysl nesnaží se vzdorovat
Již ne, již ne

Tiše jsem účastníkem procesu konce
Naprostého finále
Smrti, která nikdy není vznešená

Sleduji jak moje orgány postupně selhávají
Jak moje zbytky masa pomalu černají a odpadávají
Jak se kůže scvrkává

Jak hnis hledá si cestu ven na svět mimo mé tělo

Sleduji své oči, tiše na mě vytřeštěné
Odmítající věřit konci
Sleduji to zoufalství, jak lež rozežrána procesem smrti padá a odhaluje pravdu za ní skrytou
Jsem svědkem prozření mého já