Rozloučení

Anotace: inspirováno činy Nicolase Wintona

Rozloučení

Zmizela jsi
Vzpomínám si na to deštivé ráno
Když jsme stáli na nádraží

Měl jsem jet s tebou
Ale řekli, že pro mě už není místo
A do odjezdu zbývaly vteřiny

Naposledy jsme se drželi za ruce
Naposledy hleděli jsme si do očí
Ale to jsme ještě nevěděli

V našem dětském světě ta možnost nebyla

Vzpomínám si, jak jsme si ještě před tím vším peklem hráli
Vždy jsi na mě dávala pozor
Naše dětské světy se prolínaly

Ale toho deštivého rána nás od sebe odtrhli
Vyrvali naše světy ze vzájemného objetí
Stejně jako vyrvali naše ruce
Které se držely

Byli jsme malí
Nechápali jsme to
Když jsi mi mávala z vagonu bral jsem to tak, že jedeš jen na výlet
A že se vrátíš
Že se znovu uvidíme

Až později jsem si uvědomil co se vlastně stalo
Že už tě možná nikdy neuvidím

Že slib daný kdysi v altánku na zahradě zůstane nesplněný
Že naše hra na manžele zůstane jen hrou
A nikdy ne skutečností

Zmizela jsi
Ten vlak tě odvezl pryč
A bílá pára lokomotivy mě zahalila
Jako bych měl zapomenout

Ale copak mohu?
Vzpomínám si jak hráli jsme si na svatbu

Vzpomínám si jak pochodovali ulicemi
Jak mávala jsi mi z kupé…
…Jak zvedali pravice…
…už při odjezdu jsi měla smutný pohled…

Dnes přišli až k nám domů
A naložili na náklaďák

Odvážejí nás do pracovních táborů

Vzpomínám na tebe
Pořád
Na tvůj smutek v očích
…ty jsi už tehdy věděla jak to skončí