Dívám se dnes na vzpomínky,
ve fotkách jsou vkreslené,
snad ze smutku, ač bez záminky,
hladím city prosněné.
Jedna vedle druhé říká
tiše ta svá tajemství,
jedna vedle druhé třímá
nesplněná poselství.
Pomalu teď stopy času
přivírají kroniku,
mrzí mě to, odpusť prosím
nezdvořilou etiku.
Hance