Vykouzlit úsměv když duše bolí,
to těžké je pro mne i pro okolí...
Proč dělám, že nic se neděje,
když potápím se do zoufalství a beznaděje?
Proč bolí ztráta něčeho, co se nestalo,
proč říkám si, že by mi to ani nic nedalo?
Po dlouhé době zase je tu ta propast, čára dělící,
že na štěstí mají nárok jen věřící...
Měním se, zda k lepšímu či horšímu nevím,
ze svých požadavků časem slevím,
ale teď, teď to nejde...
Spousta otázek, spousta smutnění, ale moc hezká básnička. Tak ať brzy vše přebolí..
06.11.2009 10:33:00 | Pevya