Tisk krví sekery spojí,
rozbitá karafa vína,
trik v náručí Tvojí,
silná mrtvá vzlíná,
po Tvém krku hluboko,
do spárů hříšného ďábla,
než však vševědoucí oko,
spatřilo ohořelá těla.
Shořelá, uhašená láskou,
citem zkvašeným,
na alkhoholových perutích.
Tu chvíli vazkou,
po flaškách (ne) vinných.
Víra v hrneček bez medu,
bez vrstvy zlatého pozlátka,
přátelství bez úsměvů,
chladné sklo a děravá zátka.
Mokrá postavička pod lampou,
co se krutě směje,
dýka, zbledládo modra únavou,
co u srdce Tě hřeje.
Odvěká brána přírody,
krásná a nevšední,
kruté vojenské odvody,
sousedů neshody,
pěčeť rozetlá vedví.
...Víra v hrneček bez medu,
bez vrstvy zlatého pozlátka...
K tomu ani nejde nic říct, prostě nádhera :-)
08.12.2009 17:22:00 | Philosophic Theory
Tak krásné smutné, lehoučce mrazivé... ale za to hodně hloubavé, zamyšlenkové... kde kdo se pozastaví. ST! je zde málo.
29.11.2009 19:12:00 | NikitaNikaT.
Zamrazilo mě!
I já jsem prožívala
to čísi nemyšlenství...
Zamrazilo mě!
a často jsem si přála
ať spadám do hájemství...
27.11.2009 09:16:00 | šuměnka