Zeď

Anotace: S teplotou a myslí ztrápenou, jsou tyhle verše duše ozvěnou.

Čtyři stěny pokoje
Vyšší než-li ve stoje

Tvrdá postel, na té ležím
v co já ještě vlastně věřím?

Jen strop s nocí barvy mění
Nic tu není, nic tu není

Skutečnost je někdy jiná
Zeď mě v hlavě obepíná

Úzkost, bezmoc v místnosti
K čemu pocit lítosti?

Než věčná tma nastane
Kdo mě odsaď dostane?

Autor synanceia, 29.01.2010

Přečteno 449x

Tipy 21

Poslední tipující: Danger, 4LJFilip, Špáďa, Giginka, cervena_lentilka, susana načeva, WAYWARD, Pevya, carodejka, ilona, ...

Komentáře (6)

Komentujících (6)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

29.03.2012 22:49:50 Danger

To chce vypotit :-)

31.05.2010 22:44:00 Giginka

Přeci kamarádi z literu tě od tama dostanou :o)

16.04.2010 21:51:00 WAYWARD

26.03.2010 20:52:00 carodejka

Jednou příjde princ, políbí tě a pokvetou pak všechny růže...věř mi.

21.02.2010 05:45:00 Ossian

Ten, jehož srdce ani přes míle času nezapomělo žár slunce tvojí duše. Jako znavený poutník vracející se ze slepých uliček života přes moře, lesy a skály, šel by tisíckrát tam i zpět, i kdyby jen proto, aby mohl znovu pohlédnout do Tvých očí a Tvůj úsměv rozzářil jeho duši.
Nepřestávej snít, nepřestávej věřit. Ještě není pozdě

29.01.2010 21:39:00 Elisha

Když jseš s můzou v posteli, tak to horečka vzdá.

Zeď

Zeď

Uživatel

» Přihlásit se

» Registrovat

Online (3+2)