Osamělé nádraží

Prostá a bílá, s pavučinou v rozích
studená ledárna
Židle i stůl na nožkách kozích
naše čekárna

Vyhaslá kamna ještě lehce kouří
doutnající vzpomínka
Vlaky jen projížděj a mírně oči hmouří
na osamělá šatní ramínka

Znavené závory nechtěj se už zvednout
prokleté stáří
Prastará cesta, co nedovolí nikam sednout
brzy s trávou se spáří

Trpaslík v zahrádce o pozornost žadoní
štěstí ho mine
Plevelem přepaden, divoce, jak na koni
lítostí hyne

Vítr si pohrává s poslední jízdenkou
doteky samoty
Z nádražní cedulky zbylo jen písmenko
Hledíme do prázdna
já...i...ty