RAKEV

RAKEV
Ta rakev byla železná
a na ní moje jméno,
na víku čnělo nýtů šest,
s nápisem "obsazeno",
a hrobař,že mě dobře zná,
dal mi dvojtou hlínu,
v podzemí, prej,vyspi si
života kocovinu!

Za rakví jde zkroušená
jedna drobná žena,
tvář bolestí zkřivenou,
hlava dešti odhalena,
tak ta mi měla být
osudem přislíbena.

Proč jsi chlapče milý můj
na mne chvíli nepočkal,
šel jsi světa kraj,
proč jsi mne nepotkal??
Mohli jsme co milenci
míti lásku k sobě,
já teď smutek na líci
a ty mi hniješ v hrobě!

A proč ty jsi milá má
více nespěchala,
šla jsi světa kus,
proč ty mne nepotkala??
teď tvář máš bolem protkanou,
déšť bubnuje chladně,
na mou rakev kovanou,
a já ležím na dně!!