Anotace: skutečnost co neskutečně bolí..někdy se člověk z denních zkušeností a setkání jen vypsat musí, vlastně jen potřebuje..
Doprovázím vás
do pokoje
jemně vás podpírám
ani jedna z nás
se nesměje
Šeptáte počkejte chvíli
a
do dlaně mi dáváte dárek
prý na památku našich společných
niterních vzpomínek
Dávám ho do kapsy bílého pláště
odcházím
potichu
děkuji vám
Vyndavám malý růžový kamínek
slzy v očích mám
rychle zamrkám
Bojím se chvíle
kdy budu vám ho do dlaně vracet
až budete se ztrácet
půjdete tam někam
dál
....
Otvírám okno
zhluboka vdechuji vzduch
potichu ptám se
"Živote
proč někdy tak
hlasitě hlásíš
že odcházíš?"
st maminka mi pomaloučku odchází :'( vím jaké to je a tatínek už odešel :'(
30.03.2010 04:34:00 | Labanda
Protože nedokáže být bez smrti... víc slůvek není potřeba... chjojky... není na to více co řéct. ST! je sílu dílka.
20.03.2010 22:07:00 | NikitaNikaT.
nádherný komentář, děkuji, asi smažu tu básničku a nechám jen jej, ale bez básničky by nebyl komentář, tak já to nechám tak :-)
20.03.2010 21:45:00 | zelená víla
Růžový kamínek - a co dál?
kdosi tam okno otvíral
a Duše mohla někam výš...
V takové chvíli se Zastavíš
srdce tam jsou si hodně blíž
v takovém momentu netřeba komentu...
jemná lidskoST
20.03.2010 19:58:00 | Veselý Drak
Jsou i kamínky, co zahladí chmurné myšlenky, posuď
http://fotoalba.cz/fotky/22272185
17.03.2010 20:38:00 | Kars
ach jo to trápení bolavé...znám ST!
17.03.2010 18:47:00 | xoxoxo