Mám strach ,
aby mě někdo nepoznal
a neodvlekl pryč,
já marně hledám smysl žití
a ke tvé lásce klíč.
Jen z pouhého pomyšlení,
je mi úzko po těle,
nejsem už ta hloupá dívka,
co se tváří vesele.
Být psancem
není procházka růžovým sadem,
proč nejsem kurážný a bojovný viking
nebo rytíř s opevněným hradem?
Na tento způsob života
nejsem vůbec stavěná,
já vím, že nečeká mě za to odměna.
Nejsem dost silná na to,
abych pořád žila ve strachu,
jestli ten dnešní večer,
není pro mě tím posledním...
Každý máme plno strachu, tak hodně štěstí, ať se s těmi tvými úspěšně popereš.
17.05.2010 21:23:00 | synanceia