Konečkami prstů
Vkládám do dlaní
Kousky mlhy a rosu ranní
Bolavé životní kapičky
Když osud svázal nám na botách tkaničky
Chci krok, chci jít opět dál
Chci být jen ten
Kdo řekl Tebe jsem miloval
Řekni Bože, tak řekni
Proč nejde se dostat z toho bláta ven?
Proč slunce pálí?
A déšť nás pokaždé smáčí?
Proč svoje matky jsme rozplakaly?
A smrt s životem tu ruku v ruce kráčí?
Proč ten co to vzdá zůstane zatracen?
Víš i k tomu je potřeba odvaha.........
Když projdeš ranní rosou
a to bosou nohou,pak
životní kapičky jsou jen
kosou..Bolí a v ráně se
těžko hojí...
Nolííí...Nádhera...
20.05.2010 22:32:00 | Kett