Obloha šedá,
jako mé žití.
Člověk jen hledá,
kde se zas chytí.
Mračí se nebe,
hromy tu bijí.
Život mě zebe,
zrádnou jsi zmijí.
Jed srdce hubí,
pomalu zmírám.
Smrt se už zubí,
pryč se ubírám.
Jak Fénix znovu,
já se tu vrátím.
Věř mému slovu,
hned tě zatratím
Opravdu nádherná básnička. Pohnula by i balvanem. Vystihl jsi hodně mých pocitů.
25.08.2010 16:50:00 | Rikitan
Smutná, ale bezva...to dělá to počasí,pořád je zamračeno a prší...co mají dělat ti, co jsou na sluneční pohon..=)
31.05.2010 23:01:00 | Giginka
Psavče, co tak smutně, neboj zas slunce vyjde a bude líp, zatím se drž :)
31.05.2010 06:27:00 | BARBYE
Ale no tak :-)
30.05.2010 16:04:00 | Chancer
Skutečně chmurná a šedá, stín a smutek sám... já doufám, že realita je u Tebe barevná. ST!
29.05.2010 12:33:00 | NikitaNikaT.
Každý máme mnoho tváří a není pořád jenom hitparáda. Nicméně, parádaa :-)
29.05.2010 10:25:00 | hauskaa
Slzička také k životu patří-
občas se na nás všechno zamračí
a přijde i leckterá slota
však od tebe se čeká
ta vaselejší nota.
29.05.2010 06:38:00 | s.e.n
Obloha šedá,
jako mé žití...
Huuu... Opravdu u tebe nezvyklá strunka, na kterou tu dnes brnkáš...
St :-)
28.05.2010 23:29:00 | TetaKazi
Máš pravdu, je smutná a to tak, že dost, doufám, že ve smutku jsi jen host
ST
28.05.2010 22:20:00 | Kars