Anotace: Každý má své zátiší...někde ukryté v duši.
Mám své zátiší, kam chodívám,
když mi srdce bolívá.
Když znovu a znovu prohrávám.
To malé zátiší, tam vzadu v koutě.
Tam utíkám, tam nemohou na mně.
V zátiší schovávám tvář v dlaních,
dýchám svou bolest a sním svá přání.
Tam v koutku je tma a ve tmě bytost.
Ta jistě mne chápe. Snad projeví lítost,
proč jen záblesk ostří mne mate?
31.10.2023 17:04:04 uživatel smazán
Je třeba mít své zátiší!:)
04.05.2014 14:26:46 uživatel smazán
Temnobolně děsivé.
23.04.2014 18:48:13 Elisa K.
Zajímavá... A to s tím dýcháním bolesti velmi zaujalo :)
23.04.2014 22:37:01 Draconian
Děkuji:-)
jo, ta část se mi myslím docela povedla...takhle jsem to cítil.
11.03.2013 18:55:24 Akrij8
Píšeš moc zajímavě,má to hloubku. Ať brzy dýcháš štěstí
11.03.2013 19:03:27 Draconian
Díky moc! Jsem rád že oslovila. Víš, nechci si hrát na chudáka...ale ta bolest se vrací a připomíná.
Ale bojuju:-)
11.03.2013 21:02:24 Akrij8
Není slabostí přiznat si bolest, naopak a pokud s ní bojuješ, je to dobře.Mnoho lidí si bolest nepřiznává a pak je to semele.Držím pěsti a přeji, ať nakonec zvítězíš i nad bolestí :o)
12.04.2011 17:36:00 Matsuyama Tatsuko-chan
krásné... ostří? I andělé musí občas třímat v rukou meč, aby dali vyniknout svým křídlům :)