Bez názvu...

Anotace: ...nějak nevím,jak by se to dalo nazvat... ...je to jen můj pocit a strach...omlouvám se...ale muselo to ven...

mám divné tušení a nevím jak dál
jsem zmatená
vím, že musím jít dál
jenže velký strach mám

bojím se jeho lásky
bojím se jeho ran
já mám hluboké vrásky
on má teď to,co já nejvíc postrádám

utíkám před ním
úkryt hledám
vypil tolik vín
ruku svou zvedá

vydržím,vydržím a zůstanu rovně stát
jsem silná a umím rány přijímat
pak rychle popadnu to,co je moje
a vyklidím bojové pole

Je správné pořád jen utíkat ???