Prolhané zrcadlo

V hlavě zvony s husí kůži
křičí bezzubými ústy
na pozor

na dně vína
křižovatka z tabáku
kreslí dehtem srdce
v alkoholickém vzduchoprázdnu

...a prolhané zrcadlo mlčí
jako vždy...

ve vlasech vzpomínky
na doteky učitele cha-chy
co zapomněl
a odešel za vůní jaterníků

v dlaních jizva
od neexistujících fotek
otevírá se
za západu slunce

...a prolhané zrcadlo mlží
jako vždy...

v očích pohled
zítřejšího shledání
jež nepřišlo

pod postelí poslední sny
snaží se vykvést
alespoň plísní
když už nic

...a upřímné zrcadlo spílá
„vše se mění“...