V dešti

Anotace: není přeci z cukru...

S příchodem podzimu
stával v dešti
s kloboukem smeknutým
mokrému dni,
tvářil se jako by
dostal pěstí,
prý jeho úsměv
nosí štěstí.

V koupelně řezal si
večer žíly,
s nikým by slova
nepromluvil,
ani snad kdyby ho
múzy zpily,
ani snad kdyby ho
holí bili.

Byl by se nebránil
ani stětí,
jen kdyby lidé
pochopili,
jak každá kapka
k zemi letí,
počítá kolik
lásky dal jí

než odešla mu
bez deštníku
ta nejkrásnější
dívka z cukru.