Strádání

už zbyly jen holé stěny
v koupelně trocha pěny
mi připomínají světlou minulost
přes řeku jménem Láska most

i když slyším zvuky bytí lidského
chybí mi kus srdce mého, urvaného
urvaného lidmi vzdálenými i blízkými
s emocemi, pochybami i nechutně mrzkými

uvnitř jsem tak prázdný, umírající
s maskou na tváři úsměv ukazující
prázdný jako mé pokoje bez něhy a radosti
plní se věcmi z temnoty, nenávistí a zlostí