Trochu zamyšlení
Trochu zamyšlení
Anotace: Někdy mě přepadají dost divné otázky....
Život je tak zvláštní zcela,
jednou radost – pak zas žal,
ze vzpomínek sbitá cela,
dá se z ní však prchnout dál?
Roky letí jako voda,
radosti je čím dál míň,
Je to asi věčná škoda,
že budoucnost ztrácí cíl.
Každý zážitky jen hledá,
majetek svůj hromadí,
zvláštní pocit vzájemnosti,
brzy „zlato“ nahradí.
Proč nemůžem jako dříve,
zajímat se o vnitřek,
proč každý jen zajímá se,
o sebe a majetek?
Nějak tomu nerozumím,
kolem sebe cítím klam,
přetvařovat se neumím,
jak s pocitem tím žít mám?
Jak mám dáti všem najevo,
že spadnou do propasti,
že se řítí do zátoky,
bez lásky, citu a cti?
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
osobním příkladem? ... všechny odpovědi znáš ... třeba zajímat se nejdřív o SVUJ vnitřek? ...
15.11.2010 14:41:00 | Helena Lovecká
Nevím proč je tato pomýlenost v nás. Ženeme se sobecky za mamonem. Nevadí nám, jestli někomu jinému ublížíme! A ani si neuvedomujeme, že do hrobu jdeme všichni stejně nazí...
01.11.2010 15:06:00 | Kokonut
Mýlíš se... dříve jsme byli stejní. Vždycky stejně hnusně vyčuraná společnost, jen pokaždé jiným způsobem. Žádná vzájemnost nebyla, není a nebude. To bychom nebyli lidmi... verše jsou slušné, ode mne máš tip.
13.10.2010 20:20:00 | Trystan ap Tallwch
Opět zamyšlenkové a hloubavé dílko a na koho jsem si vzpomněla, smutek prošel mi tělem aj srdcem... ST! za obsah.
13.10.2010 07:45:00 | NikitaNikaT.
