Anotace: Člověk musí často dopadnout až na samé dno, aby si uvědomil přítomnost těch nepatrných, na první pohled neviditelných, malých štěstíček.
Svět propadá se do propasti,
jed kdosi kápnul do vína,
ďábel už pokrad všechny slasti,
...kat brzy údy zutíná.
V kole pak zláme všechny kosti
a líbat?! ...bys mne nesměla!
...že milovat smíš dosytosti,
zdá se ti píseň omšelá.
Dřív než nás biřic vydá katu,
dřív než nás zlíská korbáčem,
...do číše lásky přidej mátu,
...hruď na hrudi se vypláčem.
Tvé dílko je lehce zamyšlenkové a velmi dobře podané, skvělé obraty a řekla bych... že ze života. ST!***
07.11.2010 21:53:00 | NikitaNikaT.
Každý si na nás dovolí jen to, co mu sami dovolíme!
Nedovolme jim, co se nám nelíbí.
06.11.2010 22:58:00 | Zasr. romantik