Prázdno

Ležím uprostřed místnosti ...
s pocitem strašné osamělosti.

Všechny ty bílé stěny
na mě prázdné výkřiky hází.
Křičí na mne svou prázdnotu.
Neptají se, co mi schází ...

Tentokrát nepadám do temnoty ...
bílé stěny ... bílá je barvou nicoty ...

Cítím ... skoro hmatatelně ...
to bolestné prázdno.
Cítím ... trochu nezřetelně,
jak nekonečně padám na dno,
které neexistuje.

Jsem to já ...,
kdo si samu sebe nezamiluje ...