Mlhovina

Co skrývám za vrstvou očních stínů?
Snad nic,snad mlhovinu...
Proč ústa tají,
co srdce říci chce?
Tady to znají,
na konci ulice.
Postávám tu každý den,
přemítám si svůj sen.
Sen o životu plném radosti,
ne o tom,že tě někdo vykostí...
Žiletka, nůžky, nůž,
do ruky nebrat už.
radši papír, tužku,nápad.
Kurva,někam zapad.
Najít ho v hlavě,
těžký cíl.
To je to právě,¨
to nikdo netušil.
Takže zase už,
beru do ruky nůž.
Zase krveprolití,
nikdo se mě neštítí?
Copak jsem člověk,
to snad ne,
jde-li o věk,
tak to tak dopadne.
Jsem jen přelud,
jsem jen stín.
Zatoulaný žalud,
osamělý klín.