Zničená panenka

Musel jsi jí ublížit,
víš, jak moc to bolí.
Nechals opět zatížit,
její oči solí.

Proč jsi jí zas odhodil,
máš ,co jsi chtěl- zabít.
Nemoc lásky přechodil,
přestala tě bavit.

Nevyrostls z dětských her,
stal se z tebe sabotér.

Utrhls jí oči,
bez výrazu, není smutná.
Kdo teď tváře smočí?
..ta už slzy neochutná..

Na čele má vrásky,
v základech se otřásá.
Ustříhls i vlásky,
panenka je bezvlasá.

Zašils ústa, brány dechu.
Mluvit dál už nemůže.
Čím poprosí o útěchu?
Bez slz- krve kaluže..

A k završení trpkosti,
svlékl šat a roztrhal.
Bez soucitu, lítosti,
čas jsi zřejmě nemrhal.

Ležím v koutě, tiše pláču,
S láskou,
tvoje Panenka.

Jediné co ničí mě tu,
na tebe je vzpomínka...