Návštěvnost
Stávám se ...
Stávám se ...
.
Stávám se bolestí
V sobě nakupenou
A padám
….Do řeky slz
….Na dno svého bytí
.
.
Víš …
Vím, že je to špatně
a že světlo je na druhé straně tunelu
Přesto to neumím zastavit
Přesto si nedokážu poručit: „Už dost!“
.
.
Stávám se svou bolestí
nikdy nevyřčenou
Žije v mém nitru
… Každý den
… Každou noc
Už léta
.
.
Vlastně ji neznám
Nevím odkud pochází
Běžně ji zvládám
Ale čas od času
…je prostě silnější než já!
.
.
.
Komentáře (11)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskSoucítím s tebou. Bolest chce nad námi zvítězit, ale nesmíme se dát. ST
13.05.2011 16:54:00 | Z kapky deště
Čas od času má ta mrcha (na chvíli) prostě navrch.
A víš Ty co - psal jsem "na chvíli" a tím pádem je nyní už pryč. Viď, že mám pravdu.
16.04.2011 19:23:00 | Šerpík 1
Dokud to bolí žiješ slečno. Až se naučíš s bolestí vstát a necitit ji, vnitřně jsi umřela...
03.04.2011 21:29:00 | Nola77
Tak pěkně jsi básničku napsala,jak kdyby jsi mluvila i z mého srdce...
30.03.2011 14:01:00 | střelkyně1
Smutná, ale krásná. ST
27.02.2011 15:53:00 | Z kapky deště
Opravdu bolavá a smutná báseň. Nutí k pozastavení...
24.02.2011 08:02:00 | NikitaNikaT.
Holčičko, dobře znám tuto bolest, také občas nade mnou vítězí...
06.02.2011 12:27:00 | Levandule
nejraději bych ti to poslala vzkazem, ale nefungují,
myslím si, že ten smutek je tvé opravdové srdce ...
http://ladyloba.blog.cz/0805/uryvky-z-knizky-ii-zacni-tam-kde-jsi-pruvodce-soucitnym-zivotem
Bódhičitta je naše srdce - naše zraněné, citlivé srdce. Kdybyste ovšem chtěli toto jemné srdce, které si všichni tak ostražitě bráníme, najít, kdybyste se rozhodli zkoumat ho věděcky pod mikroskopem, nenajdete zhola nic. Lze se k němu přiblížit, najdeme však jen jakýsi druh něhy. Není tu nic, co by se dalo vzít a dát pod mikroskop. Nic, co byste mohli jakkoliv odělit nebo uchopit. Budete-li se sledovat, budete stále více odhalovat jistý pocit něhy s nádechem smutku.
Není to smutek vyvolaný tím, že se k nám někdo špatně zachoval. Je to vnitřní smutek, ničím nepodmíněný. Je to část našeho rodného práva, rodové dědictví. Říká se mu ryzí nebo opravdové srdce smutku.
04.02.2011 13:15:00 | Romana Šamanka Ladyloba
a osobně si nemyslím, že je to špatně - aby přišlo jaro a rozkvět musí být předtím zima a pak odleva ... špatně by imho bylo, kdyby bylo pořád jenom léto
04.02.2011 13:11:00 | Romana Šamanka Ladyloba
no ono je potřeba, ty stavidla někdy vypustit ...
doufám, že už je líp
04.02.2011 13:09:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Ale Ty se nedáš a vždycky nad ní zvítězíš, protože jsi hrdina,jo?:)
04.02.2011 12:58:00 | CULIKATÁ