Almost blue

...už nepíšu pro nikoho

skoro jsem se Tě dotkla

a pak zapomněla

jak vlastně vypadám

vykradač vlastních básní

ANO

zas v Mrtvém moři utopený prám

dala bych Ti všechny kapky svojí krve

tak je aspoň počítám

a odříkávám růženec


poslouchám zvuky ospalé noci

čekám?

na svítání

na první úder zvonu

a na klíče v zámku

na tvůj dech

když příjdeš domů

..tak normální věta

KDYŽ PŘÍJDEŠ DOMŮ...

a je v ní skryto tolik trápení

a tolik štěstí

je to hlavolam

a já je nikdy luštit neuměla

ani nejsem chytrá

natož hezká

a už dávno ne roztančená

mám za nehty smutek

a smích poslala pro rohlíky

přeleštím si boty

a naposled vyjdu do ulic

přežiju těch pár dní

mám po krk hvězdných plískanic

létavic

i perseidů

je mi jedno

že svítí slunce

hlavu nezvedám

bloudím

a cestu nehledám